Dopis tátovi aneb Zpověď tátínkovy holčičky

Tati, jsou tři roky, co jsi umřel a zítra bys měl narozeniny. Tak moc mi chybíš. Byl a pořád jsi nejdůležitější chlap mýho života, proto si tyhle řádky zasloužíš.

Vzpomínám, jak jsi mě učil točit krinolínou, balit spacák a krosnu i vyřezávat loďky z kůry.

Jak jsi jako jeden z mála rodičů pravidelně jezdil na skautský tábory kopat latríny. Nebo jak jsi se pokaždý, když k nám zavolala Jana, moje vysoká spolužačka, ptal: "Tak co, pořád ještě jsi tak velká?" 

A u toho jsi měl jiskřičky v očích, protože Tě bavilo, jak ona se tomu smála svým vysokým hlasem. Ale stejně mě pak ve škole vždycky prosila, ať Ti řeknu, ať se jí příště konečně zeptáš i na něco jinýho. Vydrželo Ti to snad několik let, než jsi přišel na jinej dotaz :-)

Vzpomínám, jak jsi mě učil jezdit na kole a hrát na kytaru. A jak ses rozčiloval, že mi nejde matika.  

Jak jsi mě jako jedinej chlap dokázal vzít kolem pasu a tančit se mnou valčík tak, že jsem se špičkama jen lehounce dotýkala parketu. S nikým jiným, než s Tebou, jsem valčík nikdy tančit neuměla.

Jak sis mě vzal na kolena - to mi bylo čerstvých 18 - a prosils mě, ať odjedu studovat do Anglie, že si na to půjčíš, protože vzdělání už mi nikdo nikdy nevezme.

Nebo jak jsi mi se smíchem vyprávěl, jak jsem se jako dvouletá válela v hračkářství po zemi a křičela: "Já chci kálu, já chci kálu...." A jak jsi nám jako dětem a pak i klukům vyprávěl pohádky O Pifíkovi a Potrhlovi a čertu Jonášovi, které sis pro nás vymyslel.

A taky jak ses poprvé v životě podíval v Austrálii k oceánu. Nikdy nezapomenu na to, jaká radost z Tebe v tu chvíli zářila. Vypadal jsi jako malej kluk, co rozbalil pod stromečkem vytouženej dárek.

Ani na to, že ač jsi neuměl anglicky a znal jenom to, co jsi naposlouchal z textů anglických písniček, jsi zničeho nic prohlásil: "Ocean is strong and mighty!" A byl jsi při tom strašně šťastnej.

Pořád slyším, jak drnkáš na kytaru a hraješ si "Ježíška," nebo jak asi po stopadesátý pouštíš z magneťáku Angie. Jedna písnička pořád dokola, to bylo Tvoje. A já to mám po Tobě.

Vzpomenu si na Tebe pokaždý, když slyším hrát "Knocking on Heaven's Door", "Highway to Hell", nebo jiný vypalovačky, který Ti vždycky hrály v autě. 

Vidím Tě na chalupě, jak sedíš na zápraží s cigaretou a kafíčkem, nebo jak hraješ v rohu saloonu na basu. Tvůj svetr je tam hozený přes židli dodnes a i po třech letech voní tebou! Vypadá to, jako by sis jenom odskočil a za chvíli se zase vrátíš. ...Ale já vím, že už se nikdy nevrátíš.

Myslím na tebe každý den, i když už jsem si tak nějak zvykla na to, že s námi nejsi. Pořád si říkám, že bys byl úžasnej děda a že bys byl na to, co jsem nakonec dokázala, určitě pyšnej. 

Stejně jako jsem já pyšná na Tebe, že jsi zvládl žít v rodině samejch holek a taky že jsi byl až do posledního dechu tak statečnej.

Děkuju Ti za všechno, cos pro mě i celou naší velkou rodinu udělal!