Kde se narcisové berou ?

Kde je tedy bod zlomu, kdy se to roztomilé dítě promění v citového predátora? Co za vznikem zhoubných vzorců chování, myšlení a vztahování se stojí? Jsem toho názoru, že jde o kombinaci mnoha faktorů a že roli hrají jak vnější, tak vnitřní okolnosti a způsob, jakým se dohromady veškeré podmínky během raného vývoje poskládají a také, jak se s nimi jednotlivec dokáže vypořádat.

Mezi vnější vlivy patří genetická predispozice, komplikace v prenatálním vývoji plodu vč. jeho intoxikace. Dále průběh těhotenství, komplikovaný porod apod. Velmi důležitou roli při vzniku patologie hrají mezigenerační přenosy vzorců, způsob výchovy a  traumata (šikana, psychické, fyzické či sexuální zneužívání). 

Nemá-li dítě během prvních let života naplněné základní potřeby pro zdravý psychický vývoj (přijetí, rozvoj osobnosti, socializaci a sebepřijetí), může být k rozvoji patologie náchylnější. Je to však ještě o něco složitější, protože kromě vnějších vlivů hrají roli také vlivy vnitřní.

Vnitřními podmínkami myslím způsob, jakým dítě vyhodnocuje, jaké si k vnějším událostem vytváří postoje, jak na ně reaguje i jak se v různých životních situacích rozhoduje. Tento proces vyhodnocování  je u každého z nás jedinečný. V tomto slova smyslu je tedy součástí celého procesu také osobní volba, kterou dítě činí pod vlivem událostí, které se v jeho životě odehrály během prvních 12 let života. 

Nutno však dodat, že děti nejsou ze své podstaty schopny domyslet následky svého rozhodnutí a také ještě nemají dostatek zkušeností, které by mohly při rozhodování zohlednit. Jejich rozhodnutí jsou tedy náhodná. O tom, zda se dítě stane či nestane patologickou osobností, do určité míry tedy rozhoduje i náhoda, resp. řetězec náhodných rozhodnutí.

Co se týká vnějších podmínek, v nichž jsme vychováváni, nelze objektivně specifikovat a hodnotit, jak náročné tyto podmínky pro každého jednotlivce jsou. Každý člověk je jedinečný a proto i toto hledisko je individuální. Rodíme se s jedinečnými rysy a vlastnostmi, máme unikátní genetickou výbavou, jsme jinak citliví, máme různou hladinu frustrační tolerance a také máme různé komunikační typy. To vše hraje ve vyhodnocování roli.

Proto si někteří lidé dokáží udržet svou osobnost a i přes hrůzostrašné podmínky v dětství (např. domácí násilí, alkoholismus v rodině, sexuální zneužívání apod.) dokáží v dospělosti žít relativně spokojený život, zatímco pro jiného mohou být i řekněme "normální podmínky" (ve smyslu kvantity), velmi zátěžové (např. rozvod, nemožnost se projevit, nedostatek pozornosti rodičů, silná náboženská víra apod.). I proto se stává, že v rámci jedné rodiny s více dětmi, kdy mají všechny děti stejné výchozí podmínky, každé dítě zareaguje na rodinnou situaci jinak. 

Pocházejí-li sourozenci z rodiny, kde je konzumace alkoholu a alkoholová závislost na denním pořádku, může se jeden z nich stát také alkoholikem, druhý zapřísáhlým abstinentem a třetí se za alkoholika provdá. 

To stejné může být u dětí patologických rodičů. Jedno dítě se stane také patologickou osobností, zatímco druhé se stane ideální obětí patologické osobnosti. Všichni zmiňovaní se v dětství rozhodli vyrovnat se s rodinnou situací, jak nejlépe uměli, ale ani jeden z nich jako dítě netušil, kam ho řetězení všech rozhodnutí v dospělosti dovedou.

Jako dítě máme nad situacemi omezenou moc. V dospělosti už ale bezmocní nejsme a můžeme začít dělat věci jinak. Začít se rozhodovat jinak. Tak, abychom si tvořili jiný život. Bez závislostí, bez patologických vzorců, bez bezmoci. 

Důležité je si připustit, že se můžeme kdykoliv rozhodnout svou situaci změnit, nebo alespoň zmírnit vnitřní utrpení. A jedním ze způsobů, který ke zkvalitnění života vedou, a to i v případě patologie, jsou právě  Životní mapy.

Ty dokáží zpětně vystopovat klíčové momenty, které člověka k jeho rozhodnutím, nebo chybným způsobům vyhodnocování vedly, Dokáží totiž velmi přesně zmapovat, co ho v dětství ovlivňovalo, jaká rozhodnutí ho dovedla do současného stavu a ukáží konkrétní řešení, díky kterému může jednou pro vždy změnit řetězení osudovosti.

Chtěli byste se o Životníhch mapách dozvědět víc, nebo už víte, že byste si přáli svou Životní mapou projít? Kontaktujte mne.