Kdo je narcis?
Co znamená, když o někom řekneme, že je narcis, narcista, nebo v hovorové angličtině také „narc"? Tento termín se v posledních letech velmi rozšířil. Nejčastěji ho slýcháme z úst lidí, kterým se rozpadl vztah a oni tak mluví o své(m) ex, nebo od zaměstnanců, kteří tímto slovem častují své šéfy či kolegy. Kdo je tedy narcista a jak tento pojem souvisí s narcistickou poruchou osobnosti?
Na úvod je třeba říci, že zdravý narcismus je přirozenou součástí našeho vývoje. Je s ním spojen přijímající pohled na sebe, zdravou sebehodnotou, schopností naplňovat své potřeby, rozvíjet své silné stránky a zároveň se vyrovnávat se svými slabostmi, neúspěchy, či odmítnutím.
Narcismus v obráceném pojetí je naopak postaven na osobnosti, u níž došlo vlivem psychosociálního vývoje k porušení její původní podoby. Proces sebepřijetí je narušen a frustrační tolerance nízká, z čehož plynou silné pocity méněcennosti, studu a snadná zranitelnost. Ty pak narcis zakrývá pomocí arogance a dalších obranných mechanismů.
Kdo je narcis, narcista
Pojmem narcis, narcista jsou často označováni lidé, kteří se chovají jako hulváti a sobci, s nimiž se nemůžeme dohodnout, jsou agresivní apod. Ne vždy se ale jedná opravdu o narcistu.
Narcis není pojem diagnostický, ale popisný. Ve své obecnosti popisuje člověka, který vykazuje narcistické rysy a vzorce chování, myšlení a vztahování se charakteristické pro narcismus.
V případě narcistické poruchy osobnosti se jedná o diagnózu, kterou určuje odborník v oblasti psychiatrie, či psychologie. Pacient musí splňovat hlavní diagnostická kritéria pro specifické poruchy osobnosti a musí vykazovat nejméně pět z devíti charakteristik popsaných v manuálu Mezinárodní klasifikace nemocí. [1]
Můžeme tedy shrnout, že u narcistů se v různé formě a míře objevují vzorce myšlení, chování a vztahování se pro narcismus charakteristické. Ne každému narcistovi je však diagnostikována NPO.
Narcistické vzorce
Ať už se tedy setkáme s narcisem mužského či ženského pohlaví, více či méně inteligentním, vždy se jedná o jedince arogantního, s neukojitelnou potřebou získávat pozornost a potvrzení od okolí, touhou po absolutní moci, oplývajícího pocitem grandiozity, nadřazenosti, vysoce citlivého na kritiku, neschopného intimity a sebereflexe, s omezenou či nulovou schopností empatie, závistivého, mstivého, neschopného přijímat odpovědnost za sebe a své činy a patologického lháře.
Narcisova hra
Narcis navenek vystupuje sebejistě. Uvnitř se však cítí jako ustrašené tříleté dítě, které se skrze manipulaci snaží udržet pod kontrolou všechny a všechno. Na udržení této masky spotřebovává většinu své životní energie. Před sebou i okolím skrývá svou pravou tvář.
Nechce a ani nemůže přiznat, že trpí obrovskými nejistotami, pocity viny, studu, selhání, zlosti, sebenenávisti a prázdnoty pokaždé, když se mu od okolí nedostává uznání, nebo je-li vystaven nezájmu či kritice. Tím by projevil svou slabost a ta musí být stůj co stůj vytěsněna.
Soustavně tak vytváří pro sebe i své okolí hru, která mu zajišťuje přežití. Sám jí věří natolik, že se stane uvěřitelná i pro okolí. Pokud se tedy někdo o problematiku narcismu aktivně nezajímá, je pro něj těžké narcise odhalit.
Naopak je více než pravděpodobné, že pokud ve svém okolí má, nevědomě hraje jeho hru s ním. Většina lidí je bohužel snadno manipulovatelná. A mnoho těch, kdo zhoubnost narcisova chování odhalí, raději mlčí a snaží se před ním sám sebe ochránit.
Otázky spojené s narcismem
„Jak se tedy vyhnout kontaktu s narcisem," ptají se často lidé, kteří mají strach z toho, že by se dostali do narcisových spárů.
Dle mého není otázka položená ideálně. Protože vyhnout kontaktu s nimi je v dnešní době takřka nemožné. V rámci prevence je proto důležité si připustit, že se mohu s narcistickým člověkem setkat. Jeho vlivu se mohu ubránit tehdy, jsem-li bdělý/a a mám-li vybudovanou přirozenou ochranu.
Tou je především stabilní osobnost, o kterou se mohu kdykoliv opřít. Znám sebe, své silné i slabé stránky, svá přání, své touhy, svůj životní směr. Tuto výhodu narcis nemá, protože jeho osobnost byla narušena, nebo poškozena.
A samozřejmě je dobré naučit se rozeznávat toxické vzorce chování. Vědět, jak narcisté a další toxičtí predátoři fungují. Jak přemýšlejí. Jaké typické signály ukazují na to, že se kontakt s ní(m) není bezpečný.
Druhou častou otázkou je, zda se dá narcisům pomoci k tomu, aby se změnili. Narcismus v negativním slova smyslu není vrozený, ale získaný během psychosociálního vývoje. Proto lze konstatovat, že teoretická možnost zde existuje. Sama se ve své praxi s narcisty setkávám, ať už jako s klienty, nebo s rodiči dětí, které přicházejí na Životní mapu. Tato otázka je sama o sobě také o něco složitější a více se dočtete v článku Když na mapu přijde narcis.
Čtěte více na téma narcismus: Když na mapu přijde narcis
Ať už narcisté, nebo jejich okolí, všichni vnitřně velmi trpí. Proto chci problematice narcismu otevřeně mluvit a ukazovat ji z různých úhlů pohledu. Nic není černobílé. Jinak svůj narcismus prožívá narcista sám, jinak ho prožívá rodič a jinak dítě, či partner, kteří se stali obětí narcistického zneužívání. A úplně jinak na něj nahlížejí ti, jichž se netýká v osobním životě, v tom profesním se však s narcisty setkávají a dost možná o tom ani neví - terapeuti, soudci, advokáti, úředníci, sociální pracovníci, učitelé a mnozí další.
I proto budu formou článků poskytovat nejrůznější perspektivy tak, aby došlo k co největšímu pochopení a přijetí reality, že problematika narcismu se více, či méně dotýká nás všech a nelze před ní zavírat oči.
Reference:
- [1] doc. MUDr. Ján Praško CSc. a kol.: Poruchy osobnosti. Praha: Portál s.r.o., 2009, str. 321-330