Jaká matka, taká Katka

Přišla ke mně jedenáctiletá Kateřina s maminkou. Katka je nejmladší ze tří sourozenců, z nichž dva si již svými mapami prošli.  Mamka dceru přivedla proto, aby zjistila, jak se Katka doopravdy cítí ve svém vnitřním světě a co potřebuje k tomu, aby byla v životě spokojená. Nastínila některé problémy plynoucí z jejich vzájemné komunikace. Nejčastěji spolu řeší neshody související se zapojením do domácnosti a školní přípravou. Mamka má pocit, že dceři vše dlouho trvá a je nedůsledná.

Když jsem Katce položila otázku, co by si z mapy potřebovala odnést ona, na chvilku se zamyslela a pak řekla: „Často přemýšlím nad tím, jak se asi cítí mamka, když to doma nefunguje tak, jak by chtěla. Být mamka pro ni musí být těžké." A tak jsme si řekly, že se na odpověď spolu podíváme do mapy.

Katka je obrazový komunikační typ v kombinaci s pocitem. Ve svých představách o životě má vcelku jasno a na rozdíl od mnoha pociťáků dokáže jednotlivé pocity rozlišovat a pojmenovávat. V určitých momentech však svou jasnost ztrácí. V procesu malování mapy jsme pak postupně přicházely na to kde i co jí nejvíc znejišťuje. 

Klíčovými návyky jsou:

1. Zavděčování

• Katka se zavděčuje oběma rodičům.
• Vybírá si kroužky, skrze které může získat pocit přijetí v rodině. Jedním z nich je tanec, který ji moc nebaví, ale už do něj dala hodně let a úsilí, tak jí přijde škoda s tancem přestat. 
• Mapa ukázala, že právě s tancem se pojí Katčiny pocity nejistoty plynoucí z toho, že kroužek nedělá pro sebe, ale pro rodiče, především pro mamku. Proto jsme se domluvily, že si časem vybere kroužek, který bude dělat opravdu pro sebe.
  
• Na mou otázku, co Katce zavděčování bere, dokázala odpovědět, že osobní svobodu.

2. Přejímání pocitů viny

• Katka se snaží být dobrou dcerou, aby mamce ulehčila její roli matky. Sama říká, že to ještě není dost a měla by se snažit být ještě lepší dcerou.

• Pokaždé, když mamka vyjádří sebemenší nespokojenost, Katka se cítí provinile. Nedokáže rozlišit, že matčina nespokojenost nesouvisí s ní, ale s vlastní nespokojeností se sebou a rodinným i pracovním životem. To jsme si vysvětlily a Katce se velmi ulevilo.

• Tento vzorec  spojený s pocitem nepřijetí od mamky Katku výrazně zpomaluje. 

• Právě v momentech, kdy se přenos děje, ztrácí mamka s Katkou trpělivost. Mapa totiž ukazuje, že stejně, jako Katka natahuje pocity viny od své mamky, ta přejímá pocity viny od mateřské babičky. 

• Tento velmi silný vzorec je součástí mezigeneračního přenosu v rodině a je přenášen z matky na dceru. Týž vzorec mj. ukazovaly i mapy Katčiny sestry.

Odpověď na Katčinu otázku

Dostaly jsme ji ve chvíli, kdy jsme rozklíčovaly její přání. Tím je předeším žít život podle sebe.  „Dokážu to?" pochybuje sama o sobě. Naráží na dilema, zda chce jednou vůbec být být matkou za podmínek, které vidí doma. Sama se sebou polemizuje, zda by to zvládla a pokládá si otázky, jak má jednou fungovat žena sama za sebe a jak má fungovat v domácnosti jako matka. 

To jsou otázky, které řeší většina dívek kolem 10. roku věku. A pokud nedostanou prostor pro polemiku, obvykle se buď nevědomě podřídí vzoru matky, nebo sklouznou k úplnému opaku. Spokojenost ji však nepřinese ani jedno. 

Dívka, místo toho, aby dokázala najít svou vlastní cestu, vyčerpává se nevědomým bojem s tím, co považuje za nepřijatelné. V tomto boji a ustavičném porovnávání se s matkou vždy nakonec ztrácí samu sebe.

Je evidentní, že se Katka brání ženskému vzoru v rodině. Nechce skončit udřená, věčně naštvaná a žít stereotypní rodinný život a nenaplněné partnerství jako mamka. Zároveň však nezná jiný způsob rodinného fungování a ocitá se tak v bezvýchodné situaci, kterou řeší zavděčováním.

Východisko jsme společně našly. Katka si uvědomila, že má tendenci na sebe nahlížet očima mamky. Potřebuje tedy změnit úhel pohledu a začít se dívat na svět svou vlastní optikou. Toto uvědomění ji přivedlo k myšlence, že může a chce žít jinak, než mamka. Co přesně znamená to „jinak" a jak to udělá?

To zatím nedokáže s přesností říct, ale ví, že potřebuje své osobní fungování začít postupně objevovat. Ne skrze mamku, ale skrze sebe.

Důležité je řídit se při tom svými pocity, znát své cíle a jít si za nimi. Také si uvědomila, že když začne s rodiči a sourozenci spolupracovat na chodu domácnosti, bude mamka mít víc času na zábavu a relax. Tím vznikne prostor pro společné zážitky plné radosti a zábavy, po kterých Katka a koneckonců také její mamka touží.

Shrnutí

Závěrem je, že Katka nemá zásadní problém se svou osobností. Rozlišuje, dokáže komunikovat své pocity i hranice a ve chvíli, kdy se nezavděčuje, dokáže se řídit sama sebou. V interakci s rodiči, především mamkou, má však problém si svou osobnost z pocitu viny ustát a udržet.

Pocity viny, které jsou na ni přenášeny od mamky, ji také silně znejišťují a zpomalují v aktivitách, které jí přinášejí radost a pocit svobody. Zároveň nutně potřebuje objevit svůj způsob fungování, který bude nezávislý na vzoru matky.

Výstupní kroky pro Katku

Proto jsem doporučila Katce, aby začala vědomě rozlišovat pocity viny, které k ní jdou od mamky. Také potřebuje v takových situacích začít s mamkou komunikovat, jaké pocity a emoce v ní přenos vyvolává. 

Dalším doporučením je, aby se Katka přestala zavděčovat a začala se řídit sama sebou, svými pocity a objevovat, jaké činnosti a způsoby fungování se pro ni pojí s dobrým pocitem. 

A v posledním kroku je nutné, aby přestala přebírat odpovědnost za vztah rodičů a taťkovi dělat parťáka v jeho samotě. To ji zbytečně zatěžuje.

Výstupní kroky pro rodiče

Mamce jsem doporučila neznejišťovat ji svými pocity viny a začít o svých pocitech s dcerou otevřeně mluvit. Díky tomu dokáže dcera lépe rozeznat své pocity od matčiných a doladit si tak dovednost rozlišovat a nepřejímat cizí pocity.

Jako další doporučení dostaly udělat si jednou za čas, ideálně pravidelně holčičí den. Katka sama mamce komunikovala jasnou představu, jak by takový den měl vypadat. Ona, mamka i ségra si mohou zajít koupit něco hezkého, zajít si na dort do cukrárny a hlavně jen tak blbnout a nic neřešit. 

Cílem tohoto kroku je, aby dcery zažily mamku i jinak, než dosud. Katka ji potřebuje poznat jako ženu, která se dokáže smát a radovat ze života. Právě to ji podpoří v tom, že i ona může být jednou jako žena uvolněná, bezstarostná a její život se nemusí skládat jen z hory povinností a frustrace plynoucí z těžkého rodinného života.

Aby se dokázala definitivně začít řídit sama sebou, naplňovat si dobrý pocit a vydefinovat si, kam chce v životě směřovat, doporučila jsem Katce zkrácený cyklus Životních map. To znamená, že se ještě podíváme do klíčových roků Katčina vývoje - 6. rok (kdy se završuje proces socializace), 3. rok (dokončuje se tvorba osobnosti) a 1. rok (přijetí).

S tím Katka i mamka souhlasily. Katka u své životní mapy dostala jasné odpovědi na své otázku a z našeho prvního setkání odcházela nejen s velmi dobrým pocitem, ale především s návody, které dokáže do života okamžitě zařadit.

Čtěte více zajímavostí ze života dětí a rodičů:  Reálný příběh: Tátovo zmizení